Úsměv

Úsměv, který nic nestojí, ale který je velice těžké vykouzlit na rtech pro cizí osobu. Uvědomila jsem si, že většinu doby, kdy se pohybuji po městě sama, tak se dívám do země. Poslouchím hudbu, přemýšlím si o svých věcech a o okolí se moc nestarám. A tak mě napadla myšlenka, co když zkusím něco nového. Tolik je lidí, kteří se dívají do země, a tolik lidí je uzavřeno ve svém světě. Proto jsem se rozhodla, že se za den usměju na 3 osoby, které se mi budou zdát hodné úsměvu. Podmínka je, že osoby musí být mně cizí. Zní to velice jednoduše, ale v praxi to byla velká fuška. Jen samotný akt úsměvu, je neuvěřitelně těžký. Jen si to zkuste :) Usmát se na cizí osobu, kterou potkáte na chodníku. Ale já jsem své předsevzetí dodržela a usmála jsem se na různé osoby na různých místech a ve všech třech situcích se mi úsměv vrátil zpět. Uvidím, jak to bude pokračovat dál. Musela jsem se ale zamyslet. Proč tak banální věc není automatická. Proč se vlastně na sebe nesmějeme. Kolik cizích osob se dnes na Vás usmálo a kolik jich bylo zamračených. Je to dobou nebo se měníme my samotní. Je vážně jednodušší mít obličej utrápeného člověka nebo se v utrápené měníme. A není to vlastně škoda?