ÚVAHA NAD NAŠÍM POČÍNÁNÍM

Nedávno jsem četla takový celekm zajímavý lánek. Psali v něm, že jsme vlastně zajatci v našem světě, že jeden svět a jedna měna se nám stane vězením. Trošičku přitažené za vlasy a ani jsem to nedočetla, ale když jsem jela z práce začala jsem si něco uvědomovat. Jedete autobusem či jiným dopravním prostředkem jako ostatní. Sváží nás z míst, kde se pracuje do míst, kde bydlíme. Každý většinou tupě zírá pod nohy a snaží se chytit svůj spoj, aby byl co nejrychleji doma. Nakoupí se, nají se, usedne...jde spát. Budík, snídaně, běh na něco, co vás doveze do práce, práce, nervy, neuspokojení, prázdnota, běh na něco, co vás doveze domů, nakoupit, najíst se, usednout....spát...

Psalo se tam něco o nějakých pracovních táborech ala průmyslových zónách a o dobrovolné, nedobrovolném zatažení do tohoto koloběhu. Je pravda, pokud se zamyslím, že vystoupení z tohoto vlaku je asi nemožné.